zápisky z hradeckého slunovratu

minulý víkend jsme opět po roce oprášily café jen on the road, sbalily naší novou krásnou lineu a odjely na pracovní mini výlet na sever, do hradce nad moravicí na festival hradecký slunovrat. k tomuhle festivalu máme specifický vztah a jezdíme na něj už od samého začátku, kdy vznikl jako narozeninová oslava hlavního organizátora vaška. tam jsme se napůl ze srandy bavili, že jestli bude příští rok pořádný festival, že přijedem i s kafem. mno a tak vzniklo, že už čtvrtý rok máme poslední červnový víkend zabookovaný jako *hradecký slunovrat* a jako součást diskuzní festivalové scény vymýšlíme cuppingy, přednášky a tak.

festival // hradec // severní morava // káva pod širým nebem má svoje kouzlo a tohle mě letos bavilo nejvíc...

  1. na severu se pije černá káva. tečka. mlíko je pro děti že jo. žádná cappuccina, latté, flatwhity, ty prodáme za celý den tak tři. vždycky na to zapomenu, vždycky mě to překvapí a nepřestane mě to bavit.
    takže popořadě se na hradci pije toto:
    filtr a espre ve všech variantách
    filtr a espre ve všech variantách s trochou mléka. a když říkám trochu, tak tím myslím opravdu trochu, něco mezi 3 kapkami a 10ml.
    pak dlouho nic
    pak espre-tonik, protože tam není mlíko a je horko, že jo.
    pak cortado, 1 ku jedné espreso a mlíko.
    pak zase dlouho nic a pak všechno ostatní

  2. když máte zapojenou elektřinu ve stejné místnosti, kde zkouší kapely, tak se může dost dobře stát a taky se často stane, že kapelníci usoudí, že vaši zásuvku potřebujou a zapojí si do ní kytary.
    překvapí vás to většinou v průběhu největší fronty. divíte se, že jste vyhodili pojistky, hledáte všude dokola kastelána, aby to nahodil. a pak náhodou přijdete do zkušebny a váš kabel se tam smutně válí na zemi. happens.

  3. nejkrásnější byl late night coffee stánek. v 8 hodin večer jsme všechno poklidili a nechali jen nejnezbytnější věci na večerní únavu - batch brew a čokoládové cookie. za tmy, za světla girlandy, zásobili unavené návštěvníky kofeinem a cukrem. u tohohle mám hřejivý pocit, že je to fakt hezký, ha. navíc nás v nočním kávovém prodeji epesně zastoupila mamka (a prodala všechno, co mohla) a my mohli v klidu jít na koncert katarzie. <3

  1. když má krásná hora stánek deset metrů od vás, jakákoli senzorika odpadá po prvním bezinkovém spritzu. na druhou stranu je však den na stánku o dost zábavnější. letos navíc uspořádali intelektuální vinařský kvíz pro začátečníky a pokročilé o hodnoté ceny. my jsme se samozřejmě za team café jen. zúčastnili a v pokročilé kategorii jsme obsadili krásné 2. místo! musíme prý do příštího roku dotrénovat šampaňské domy a vyhrajem. tak jo.
  2. je skvělý kolik lidí se zajímá na hudebním festivalu o dobrou kávu a to, jak chutná a že se účastní našich workshopů. častokrát je to první seznámení s výběrovkou a z toho jsou pak super historky. letos cenu vyhrál pán, který po tom co jsme skončili cuppingovou hru a začali uklízet, zahlásil, že teda ta keňa kamwangi mu moc chutnala, a že by si ji rád dopil. protože vylívání cuppovacích misek je plýtvaní. že jo. na to nemáte do říct, kromě toho, aby vám tu mističku pak donesl na stánek.
  3. hradec je nejkrásnější a nejkouzelnější zámko-leso-park u nás a slyšet pod bílou věží priessnitz je o dost víc než v akropoli. takže tak. příště přijeďte i vy.

facebook hradeckého slunovratu zde